středověké město Ústí na pravidelném půdorysu,založené kolem poloviny 13.
století Vítkovci patrně v souvislosti s nálezy stříbrné rudy v okolí.
Prvně se připomíná roku 1262 v závěti Voka z Rožmberka.Tehdy zde již
existoval klášter dominikánů. Po vypálení města Hradiště (nynější Tábor)
kolem roku 1277 se do Ústí přestěhovali jeho obyvatelé. Přízvisko
"Sezimovo" se váže k Sezemovi z Ústí (1317). Opevněné město pánů z Ústí s
klášterem dominikánů , farním kostelem Panny Marie,špitálem s kaplí sv.
Alžběty (1388) hradem a rozsáhlým řemeslnickým předměstím (Nové město na
levém břehu Lužnice) bylo 30. března 1420 vypáleno husity i jeho vlastními
obyvately,kteří odešli do nově založeného husitského Tábora (který roku
1437 získal i ústecká tržní práva. Rozvaliny města se později nazývali
Starý Tábor, v 19. století zde existoval jen mlýn se dvorem a ještě roku
1830 byly patrné zdi zaniklého farního kostela. obnovu sídliště se
zasloužil táborský učitel Antonín Svatoš. Roku 1827 byly vypracovány
plány nové empírové vsi Starého Tábora na osovém šachovnicovém půdorysu.
Roku 1830 stálo již 115 domů, roku 1930 200 domů s 1077 obyvateli. Od roku
1920 nese ves jméno Sezimovo Ústí, v letech 1942-45 byla osadou Tábora, od
roku 1960 je městem. Od roku 1962 probíhá zelména na Novém městě rozsáhlý
archeologický výzkum. Roku 1939 začala východně od Sezimova Ústí I.
výstavba Sezimova Ústí II. na pozemcích táborského Velkého dvora jako
velkého sídliště baťovského typu při současně založené továrně MAS
(později Kovosvit). V 60.-80. letech vyrostlo velké panelové sídliště
i v Sezimově Ústí I.