9.kolo 3.3.2024
Se ctí
Když se začaly hrnout omluvy, vypadalo to chvilku, že snad budeme hrát i v šesti. Proto radost z plného počtu obsazených šachovnic byla větší než nějaký strach o výsledek. Když navíc stejně skoro o nic nejde….
Díky vyššímu zásahu FIDE naše elo přes noc zázračně stouplo a my najednou měli v neděli místo salátů docela silný tým J. I tak byla v očekávání vyšší nebo ještě vyšší prohra a začátek tomu víceméně nasvědčoval.
Teda Marian uhrál docela pohodlnou pěti tahovou plichtičku, aby pošetřil síly na odpolední kolo v pražském turnaji, jenže na zadních stolech se blížily rychle první nuly. Jarda optimisticky natahal zahájení, ale přenechal černému volný sloupec. Bránění slabin byla špatné a konec tristní.
Více než 16 let (naposledy 10.2.2008!!!) trvalo než spolu k zápasu opět zasedli otec a syn Duchovi. Ale tato slavnostní chvilka Pavlovi rychle zhořkla a partie šla rychle do kopru za doprovodu několika hlasitějších poznámek.
Mohlo být s námi ještě mnohem hůř, naštěstí Adam přežil v pátém tahu klinickou smrt, když nabídl soupeři figuru. Hráči pak raději moc nevymýšleli a rychle spěchali k remíze. Sokolský Krbúšik tak prodloužil svoji zajímavou sérii partií bez prohry na oko bere tj. k číslu 21!
V tuto chvilku by bookmakeři považovali zápas za rozhodnutý a stáhli jej z nabídky. Jenže chyba lávky. Pavel Janda pomalu ale jistě začal přehrávat navrátilce Mészárose, u Martina i Jirky se hrálo na všechny výsledky a na pátém stole tak dlouho bílý odmítal remízu tentokrát teoreticky výborně připraveného Pavla Nováka, až přišel v koncovce o pěšáka.
Svitla reálná naděje na nějaký ten bod. Či dokonce body?
Bojovalo se, i když na třetí šachovnici jen 17. tahů. Do tohoto počtu však oba hráči investovali skoro všechen čas a bílý i figuru. Nakonec byl rád za opakování tahů, z kterého jsem mohl odbočit. Jeden chybný krok by ale znamenal nulu a strach má velké oči. Bohužel.
Také na druhé desce se naděje několikrát přelila ze strany na stranu, Martin tam měl asi skoro výhru, vzhledem k větrajícím králům byli za půlku ale rádi oba.
Zůstalo to tedy na Pavlech. (Zde malinko odbočím a přidám další postřeh – v týmu máme tři srdcaře tohoto jména, všichni v tomto zápase naskočili a navíc jako jediní (teda ještě Pepa) bydlí pořád v Seimáku). Pavel Novák se dlouho snažil zlomit koncovku ve svůj prospěch a rozhodující průlom tam opravdu byl. Jenže jak řekl „..nejsem počítač ani Carlsen...“ Je to tak – není J.
Pavel Janda, se zdá, ke konci sezóny chytá tu správnou slinu a tentokrát snad neudělal špatný tah. Jeho zasloužený bod tak upravil skóre na naši těsnou prohru. A myslím že opravdu těsnou s velkým Ť.
Ať už byl výsledek jakýkoliv, musím smeknout klobouk nad zápalem a radostí ze hry dvou hráčů domácího týmu – p. Mézsárose a Rosenzweiga. Jejich vitalitu a výkonnost bych v jejich věku chtěl mít!! A asi nejsem sám….