2.kolo 12.11.2023

Šachklub Tábor - Spartak 3,5-4,5

 

Upocená výhra

 

O co více emocí planulo v předchozích dnech, o to v klidnější atmosféře zápas probíhal. Dokonce došlo i pokec s protihráči. Skoro by se chtělo říci, že partie měly od začátku jasný směr a zápas mohl postrádat dramatičnost. Ale cesty bývají klikaté a jedna věc je na výhru stát a druhá věc je bod zapsat. A to je oč tu běží….

Pavel Novák nic nevymyslel, soupeř hrál rychle a opakování tahů bylo asi maximum za obě strany. Nebyl ale důvod odmítat, když kromě Mariana jsme všude stáli dobře a na posledních stolech už body skoro klepaly na dveře.

Jarda zpustil od začátku kvapík, získal pěšáka i značnou poziční výhodu a jeho bojovník z h3 už už pošilhával po poli proměny. Na posledním stole začal Karel obezřetně a nebýt jediné větší chyby mladé hráčky, když špatně obětovala na h3, mohl se možná trápit.

Takto očekáváme dva body, a když Jarda staví figurky do základního postavení, chci mu poblahopřát. Jenže právě u něj se to docela dost zvrtlo. Začal tápat, výhodu prošustroval a dokonce si nechal dát mat na poslední řadě. Tomu se říká střelba do vlastních řad.

Naštěstí Karel to pohlídal a spolu s Pavlem Jandou otáčejí skóre v náš prospěch. Dvojku jsem sledoval jen po očku, ale zaznamenal jsem zisk pěšáka, přechod do koncovky jezdců, vytempování, zisk dalšího a konec.

Zápas sednul i Tomovi sedícímu vedle mne. Černými získal výbornou protihru, svůj tlak stupňoval, až soupeř povolil. Z doslechu slyším, že „čistá práce“ a veliká spokojenost našeho hráče.

Za stavu 3,5-1,5 se tedy zdá, že Jardovo zaváhání je napraveno a vše je tak jak má být. Sice Marisova partie směřuje nenávratně (od začátku?) k nule, ale Milan a já to máme přeci pod kontrolou. Já tedy určitě už nejméně od 10.tahu stojím výborně a později na jasnou výhru. Se 40. tahem si oddechnu, zamyslím se a najdu vyhrávající pokračování. To má však díru na b5, kde se protočí figurky černého. Nejprve odtud střelec pokryje pole proměny mého pěšáka a hned nato mi odtud věž hrozí matem. Lapám po vzduchu a věčňák je mojí záchrannou brzdou.

Milan taky dlouho hraje na celý bod, jenže ani jemu není přáno. Několikrát mine cíl a na „minutě“ už není čas se zamyslet. Stojí ještě na výhru a z pozice síly nabízí remis. Naštěstí půlka nám tak tak stačí a bílý si nemůže moc vybírat. Teda klaplo to, ale ty zbytečný nervy!