9.kolo 26.2.2023
Docela vyrovnaný zápas….
„Co to blábolí?“ může napadnout čtenáře při pohledu na prostý výsledek zápasu a nelze mu to mít za zlé. Výsledek hovoří jasně – byli jsme na hlavu poraženi. Těžko totiž lze uvěřit (i já s tím mám problém J), že se nám výsledek kolem 4-4 jevil jako reálný a i za stavu 0-2 jsme pořád (!) neházeli flintu do žita.
Jenže zápas ukázal v plné nahotě naše nedostatky (a sečetl je za kliku v kole minulém), které ostře kontrastovaly s hrou mladých soupeřů. A je to vlastně pořád stejná rovnice: neschopnost učinit správná rozhodnutí ve správný čas + strach riskovat u jedněch + přemíra riskování a ztráta objektivity u jiných + nesoustředěnost = chyby². Šance totiž byly, ale hosté přesně zvolili tu správnou dávku aktivity či přesné obrany. A hlavně stačilo čekat…
Jako první přispěl do mozaiky omylů Jarda, což snad už ani nepřekvapí. V mírně nepohodlné pozici přenechal volný sloupec a dvě věže za dámu, pak prostě nastavil figuru.
Na prvním stole se hrály šachy nad rámec mého chápání, ale já měl neodbytný pocit, že si uvězněný bílý král v centru nemůže moc vyskakovat. Pavel totiž sice „získal“ figuru, ale protihodnota tří pěšáků a zanedbaného vývinu se ukázala jako velmi riskantní.
Sice 0-2, ale pořád se hraje a doufáme.
Tomáš na druhé desce stojí tu a tam mírně hůř, ale šancí bílého pomalu ubývá. Vidíme to plichtu.
Mně se docela povedlo zahájení (nebo černému spíše moc ne), mám pocit, že moje figurky stojí na správných místech a chce to jen najít to správné pokračování a pochopitelně i odvahu. Zatím rovinka, ale kéž by 1.
Na třetím stole stojí Marian náramně a taky hledá, co dál. Ten má naopak odvahy až příliš. Pošilháváme po 1.
Karel stojí ve 25. tahu přivyhraně (snad) a odhodlává se k útoku na krále. Mohlo by být za 1.
Na sedmém stole Pavel Ducho zatím poměrně bez problémů odráží ataky soupeřky, která nemá ani chlup, navíc má asi 30minut proti dvěma! Udrží ½?
Pepa svědomitě brání, mění a nikam nespěchá. Zatím pohodlná ½.
Tak si držte klobouky, rozjíždíme to pěkně z kopce.
Na sedmé šachovnici černá musí zrychlit a Pavel nesmyslně podléhá tempu až sám sebe ublicá do matu!
Hned za ním se neudálo nic zásadního, dost figur skončilo vedle popelníku a Pepa zapsal krásnou, která nás zachrání od potupné nuly. To v tu chvíli ale nevíme.
U mne to bylo ode zdi ke zdi. Ze své mírné převahy jsem nevytěžil nic a po sérii neslaných nemastných tahů (rozuměj chyb) se dostávám na dámském křídle pod tlak a vidím to bledě. Soupeř mi však dovolí uniknout a dokonce získávám pěšáka. Mám pocit, že zase bojuji o celý bod. Jen ustát časovku a vymyslet postup. Jenže klacky pod nohama nejsou to, co bych zrovna v tuto chvíli potřeboval a kličkuji na hraně. Tedy až do 40. tahu, kdy si s pár vteřinami na hodinách vlezu téměř do samomatu.
Karel tak dlouho váhá, až bílá zkusí průlom na éčku a v kisně hraje jak z partesu. Slabin v táboře černého přibývá a soupeřka to už nepustí.
Tomáš dotahal pozici do víceméně rovné koncovky D+S proti D+J, kde střelce obětuje (musí?) za věčný šach. A ten tam je. Stačí však jeden nesprávný ústup králem a půlka se nekoná.
Marian získal viditelnou převahu, ale místo aby ji postupně „žmoulal“, vymyslel plán (kdo viděl film „Kobry a užovky“ tak určitě ví, že věta „…brácho mám plán…“ nikdy štěstí nepřinesla) s dočasnou obětí figury, ze které se stala trvalá s věží méně.
Výsledek nakonec přinesl kruté vystřízlivění a trpké pousmání, jací jsme vlastně zoufalci. Budějičáci sehráli zápas na výbornou, patří jim gratulace a my můžeme být rádi, že nám zas tak už o nic nejde. Jen o radost ze hry a o té tentokrát opravdu nemůže být řeč!