Spartak SU - ŠK Tábor 4,5-3,5

Pod rouškou

Na startu podivné sezóny v ještě podivnější době jsme dnes sehráli mistrovský zápas se Šachklubem Tábor. "Domácí" prostředí jsme vyměnili za azyl v klubovně Šachklubu a nebyli jsem sami. V sousední místnosti se hrálo utkání Sokola Tábor s budějovickým QCC. Jarda Odehnal se zhostil role hostitele na výbornou (patří mu velký dík) a my mohli předepsaně zahaleni zahrát první tahy. Ty ovšem nezahrají šachisté Českého Krumlova , kteří před začátkem soutěže odstoupili. Další zápas byl prý odložen a tak je zaděláno hned na počátku na pěkný guláš. Pokračování soutěže je tedy otázkou, nechme se překvapit.
Ale pojďme k zápasu. Oba týmy měly větší či menší mezery v sestavách což slibovalo lítý boj, přestože mírnými favority jsme přece jen asi byli. Naše převaha a zkušenost slavila úspěch na zadních šachovnicích - Jarda Pekarovič i Pavel Novák přes mírné problémy zavěsili, následně se přidal na druhé Pavel Janda v dlouho vyrovnané partii s Honzou Rybínem. Stav 3:0 vypadal dobře, nicméně při pohledu na šachovnice bylo jasné, že rozhodnuto není. Marys stál dlouho hůře, poté nechal stát věž a Jarda Odehnal nepohrdnul. Na první David Hák postupně v královské indické přehrál naši posilu Jardu Hejla a bylo 3:2. Tomáš Válek lepší pozici postupně "přetavil" v horší, v časové tísni nakonec prohrává a je 3:3. Drama vrcholí. Naštěstí pro nás časovou tíseň a obligátní 40. tah nezvládá na třetí desce ani hráč hostů a díky Martinovi jdeme do vedení.
Konečnou podobu výsledku teda stanoví partie Měřínský-Novák Jiří. Jirka betonuje, Václav se snaží prorazit. Jirka blokuje a nabízí remis, což hosté odmítají. Poté Václav Měřínský tlačí na pilu, zůstane mu špatný střelec, stojí hůř a nabízí smír. Teď odmítá Jirka, že prý vyhraje. Dostává se do opravdu vyhrané pozice více způsoby. Žádný ovšem nenachází a k našemu překvapení nakonec nabízí přece jen smír, Měřínský nemůže odmítnout a zápas končí naším nejtěsnějším vítězstvím 4,5:3,5.

(Pavel N)

A teď ještě další postřehy, převážně z partiářů.

Podle papíru jsme byli favoritem. Jenže žádný válec to nebyl, i za stavu 3-0 jsme se chvilku strachovali o výsledek a tři body získali nakonec poměrně šťastně.

Až na ty roušky se hrál normální zápas v přátelské atmosféře. Pokud někdo na soupeře vyplazoval jazyk, nebylo to vidět, ale nikdo nesledoval, kolikrát kdo smrknul nebo zakašlal. Jasně, látka na puse není příjemná a většina z nás si ji pořád musela upravovat, aby nepadala. Dýchavičný bratr pak často odcházel na vzduch chytat kyslík, snažil se hrát rychle a přímočaře. Jestli to má být cesta, jak vyhrávat partie – jen tak dál. Pravdou je, že mu hodně pomáhal nejistý soupeř a nad jeho tahy Dd1-c2-b1 a ústupem králem Kf1 místo rošády jsem dlouho váhal, jestli nejde o chybu v zápisu. Bílý stál prostě špatně a dvojúder při kterém přišel o figuru, byl jen logickým vyústěním marnosti. Pohodlný bod získal i Jarda Pekarovič, který využil nesouhry černých figur, nejdřív prorazil v centru, aby pak vlítnul na krále a prostě ho zmatil.

Na ostatních stolech to vypadalo všelijak, až se náhle urodil další bod. Pavel Janda stál dlouho pasivně. Postupně se z toho vymotal a v lepší pozici využil značnou časovou převahu 45minut ku 4minutám. Pak však začala jízda na horské dráze.

Svoji premiéru si v našem dresu odbyl Jarda Hejl. Na první šachovnici získal proti Davidu Hákovi dva pěšáky. Ovšem jako laik nevím, zda to nebylo od černého jen blufování. Poměrně tvrdě totiž vyjel na královském křídle, situace bílého najednou byla ošemetná, ne-li nehratelná a my viděli druhý mat v zápase. I Marian často blufuje. Hlavně, když hraje na výhru i prohrané pozice. Tentokrát ale brzo tvrdil, že stojí špatně a to nevěstilo nic dobrého. Partie sice byla pořád hratelná a engine si pobrukuje někde kolem nuly. Místo přesných tahů však přehlíží jednotahově věž. Předpokládám, že na vině je visící praporek, vysvětlení je ovšem úsměvné. Na první řadě mu zmizela za okrajem roušky!

Aby toho nebylo málo, přichází další rána. Tomáš sice stál zpočátku nic moc, potom získal slibnou protihru na královském křídle a s ní i pěšáka g2. Najednou ale začal hrát „divné“ tahy až se situace nadobro obrátila a bílý stál na výhru. Nebyl důvod však to hned vzdávat?! Aha, prej spadnul. Tak proto.

Sevřený půlky jsme měli pouze chvilku. Na třetím stole hráči čistili šachovnici hned od začátku a figurek požehnaně ubývalo. Výsledek se blížil k očekávané půlce, když černý v 39. tahu před kontrolu ztratil důležitého pěšáka a my připsali jedničku.

A bylo to na mně. V tu chvíli už jsem snad nemohl prohrát, ale i tak to byly nervy – hlavně pro přihlížející spoluhráče. V úvodu jsem byl pozičně zcela přehrán a navíc mne vykolejilo, když jsem v půlce partiáře zjistil, že nemám 20. tahů, ale jen 15 (Karel to zná!!). Rázem jsem byl -5 tahů v červených číslech a neměl kloudně co hrát, což jistě potvrdí i podřimující jezdci na h8 a f8. Naštěstí jsme museli blicat oba a mladý soupeř neviděl zákeřné a5, pozici zablokoval do plichty, aby ji pak ještě úplně zazdil a na výhru jsem rázem hrál já. V plné nahotě se totiž ukázala relativní síla figur, kde bílý střelec byl trochu lepší pěšec a můj kůň byl král. „Dejte mi deset tahů a uvidíme“, říkal jsem. Potom jsem minul několik cest k výhře a i tak stál na celý bod. Jenže jsem se složil. Čas ubíhal, já nevěděl co dál a hlavou se mi honila loňská sezóna, kdy jsem zkazil, na co jsem šáhnul. Už jsem se vůbec nemohl soustředit a radši remizoval, abych zajistil družstvu 3 body. A nějaké poučení na závěr – NELEZTE DO ČASOVEK! (jn)