1.divize 2018-19

 

 

7.kolo 3.2.2019

DDM Písek - Spartak SU  3,5-4,5

Začarovaná Vráž

 

V loňské sezóně nám na cestu foukal orkán, tentokrát nám neděli zpříjemňovala sněhová kalamita. Od Oltyně nebylo protaženo, silnice se zúžila do jednoho prostředního pruhu, v kterém se snažila auta udržet. Dopravní zpravodajství na Radiožurnálu každou čtvrthodinu varovalo řidiče, hlásilo uzavírky a také spadlý strom přes silnici na příjezdu do Vráže na Písecku. Do toho nám volal domácí pan Landa, že by nebyl proti přeložení zápasu, topení prý nefunguje a občas vypadává elektřina. Jenže kostky jsou vrženy – ve sněhu není cesty zpět. Jen jako malé zpestření se jeví informace, že Jardovi, který měl jet na zápas z Hradce, v pátek kleklo auto. No co, naskočil Honza Rybín a to jistě není žádné oslabení. V Písku vyzvedneme zpožděného Milana a v zámku jsme ještě dřív než polovička domácí sestavy razící si stejně jako Milan cestu z Prahy.

Průběh zápasu se ale od minulého výrazně liší. Sotva se dopíšou sestavy, pan Landa na čtvrtém stole nabízí Martinovi půlku a odchází bojovat s přírodními živly a omezit problikávání žárovek. Vlastně nám to vyhovuje, podle „plánu“ máme udržet střed a udeřit vzadu.  Další plichty přichází poměrně záhy.  Tomáš pařil do tří do rána, na zápas dorazil po vlastní ose z Písku a vůbec nepřipomíná zabijáka minulých kol. Skáče koníky sem tam a při první možnosti zapisuje remízu. Téměř ve stejný čas vyvěsí bílé prapory hráči na druhém a šestém stole. Pavel Novák stojí mírně hůř, Milan mírně líp – takže nula od nuly pojde. Těsně kolem poledního je to při pěti remízách 2,5-2,5. Tu poslední připisuji já. Se soupeřem jsme nepředvedli žádné velké divadlo, do šestého tahu symetrická pozice, pak mne pan Šimeček přece jen trochu překvapil. Mým nepřítelem je čas, proto se snažím měnit a v pasivní pozici nabízím remízu. Ta je sice napoprvé odmítnuta, ale za další 4 tahy je to tam.

První část úkolu jsme tedy splnili na jedničku. Zbývá vyhrát na zadních stolech a pokud možno bodovat i na jedničce.

Honza Rybín hraje jak z partesu, postupně získává pěšce – střelce – věž – bod. To vše ve 27. tazích, prostě hra na jednu bránu. Také Marian se snaží naplnit papírovou převahu, jenže to trvá trochu déle. Bílý má jasnou slabinu na g3. Maris navíc obsadí  volný c-sloupec a domácímu hráči rychle dochází rozumné tahy i čas. Pozice se pak zjednoduší do vyhrané věžovky, při jejímž bránění a hledání protihry soupeř nastaví věž.

Zápas je vyhraný, jedinou neznámou zůstává výsledek na první desce. Myslím, že o tom neměli dlouho jasno ani sami aktéři, neboť pozice nesla jasné stopy chaosu. Viselo všechno, bráněného nebylo moc. Dlouho jsme si netroufali kosmické šachy nějak hodnotit, koncovku po čtyřicátem tahu jsme ale s Marisem odepsali ihned. Jenže to trvalo ještě dvě hodiny, než Martin Janovský prosadil J+3p proti S+2p. Dlouhou chvíli nám Honza Rybín zpříjemnil několika karetními kouzly, čímž z nás udělal blbce. Teprve krátce před čtvrtou zápas končí a doma jsme až v pět. Tři body naštěstí hřejí u srdce, svět je krásný a my si zkrátka posouváme hranice dál a dál.