9.kolo 18.2.2018
Rychlá cesta k záchraně
Teda dneska to byl švuňk. Skoro ani nebyl čas na nervy a bylo hotovo. Jen 15-31-24-28-26-16-46-28 tahů bylo odehráno u jednotlivých stolů, navíc se to vměstnalo do pouhé 3 a čtvrt hodiny. Oběma týmům už teklo do bot, proto se dal čekat souboj nejsilnějších sestav. Hostům sice chyběl Houdek, ale jinak už v podstatě nebylo kde zesílit. U nás nechal kapitán odpočívat na jaře mdlého Karla, kterého nahradil výborným Honzou Rybínem. A byla to šťastná volba!
Od úvodních tahů to šlo ráz na ráz.
Po rychlém sledu tahů na šestém stole přichází nabídka remízy. Jindy bojovně naladěný Marian uznává, že černými proti papírově silnějšímu hráči nemá cenu riskovat. Půlka dobrá.
Pavel Janda rozvrátil černou pozici ihned v úvodu, vnutil dámu až na g7 a soupeř po nepřesné obraně ztrácel materiál i chuť do hry, proto vzdal ještě před dvacátým tahem. Další hezkou půlku černými téměř okamžitě přidává Martin. Hráči vyměnili, co se dalo a nikdo nechtěl riskovat. Nám to navíc krásně hrálo do not, protože Honza po nenápadné hře usadil svého koníka na e4, využil slabé první řady bílého, načež získal figuru.
Vedení 3-1 už vypadalo nadějně, ale já hosty trochu vracím do hry a získávám pro tento den titul největšího zoufalce. Už od šestého tahu (ano je to tak) jsem byl prakticky prohraný, neviděl nic, hrál příšerně pomalu, ale stejně špatně. Téměř každý tah soupeře mne překvapil a já trpěl až do konce. Hrůza. Nedokázal jsem se soustředit, byl unavený, vyčpělý. V sobotu ples do 2, ráno vstát v 6.00 a jízda do JH do bazénu na trénink, v 9.00 odjezd domů, rychle vrátit auto a k zápasu přibíhám asi 3 minuty před začátkem. To není omluva, jen důkaz toho, že už nedáme to, co před 30 lety. Délkou partie dnes všechny jasně převyšoval boj na sedmé šachovnici. Zde se útočilo do opačných rošád, černý byl o krok vpředu, když navíc snadno získal pěšáka. Jardův náznak protihry vyšuměl do ztracena a soupeř výměnami přešel do jezdcové koncovky, v které navíc získal dalšího pěšáka. Je srovnáno.
Naštěstí zbývající dvě nadějné partie dojdou ke zdárnému konci. Milan to rozehrál a-tempo, našel si cíl – slabého pěšáka na e4, kterého po kratším obléhání získal. Pozice se postupně zjednodušila, oba hráči lavírují co dál. Kapitán nastoupil s odhodláním odčinit svůj veselský kolaps. Tentokrát hraje bez bázně a hany, logickými tahy prolamuje pozici černého na dámském křídle. Ve vyhrané pozici pak není čas ani na tradiční nervozitu, protože bechyňský hráč v časovce vyrobí hrubku.
Jako na zavolanou ve stejný moment zrovna bílý nabízí Milanovi remízu. Ten se zvedá, že se jde poradit a vidí, jak Pavel N právě zapisuje jedničku. Spokojeně tedy podá pravici, my vyhráváme a jsme zachráněni. Že bude silný tým Bechyně vypadat na sestup, bych nikdy před sezónou netipoval. Ale jen to ukazuje nevypočitatelnost a vyrovnanost soutěže, kde stačí trocha smůly či dlouhodobý výpadek 1-2 hráčů. Pozn. Ve svých historických análech jsem našel, že nejméně od sezóny 2000-2001 je to naše jediné vítězství nad A-týmem Bechyně (doposud 0-3-8).
Vývoj skóre: Marian ½, Pavel J 1, Martin ½, Honza 1, Jirka 0, Jarda 0, Pavel N 1, Milan ½