3.kolo 12.11.2017

Spartak SU  - Sokol Tábor B  3,5-4,5

Nervy, mrákoty a infarkt na závěr

Nejprve trochu čísel a teorie. Od roku 2000 máme s táborskými družstvy ve všech soutěžích bilanci  2-2-17 (!). Pokud počítám pouze 1.divizi, pak se dostaneme na 1-1-15, přičemž jediný a poslední bodový zápas z Béčkem se datuje na remízu 4-4 ze sezony 2009/10. Na všech stolech jsme tentokrát byli horší, takže výsledek měl papírově oscilovat někde kolem 0-8.

Neměli jsme tedy žádná očekávání, chtěli uhrát aspoň dva partiové body a hlavně pokřtít naši novou hrací místnost v Hotelu Lužnice. Začátek také naznačoval rychlý proces. Jarda rozjančil svoje pěšáky, ale zapomněl schovat krále, čehož soupeř využil k přímému útoku a už v 17.tahu zavěsil. Příval bodů jsem zakrátko otupil já, když partie s mým tradičním soupeřem (popáté od roku 2009) nevybočila z rovnováhy. Ani potom výhry nepřibývaly na kontě hostů rychle, jak se původně očekávalo. Vzhledem k mému brzkému konci (to se nestává často) jsem měl možnost sledovat vše „on-line“ a masochisticky u některých pozic prožívat peklo.

Chvilku se zdálo, že Karel bude mít problémy. Svá slabší místa měl i černý a boj kolísal řečeno motorkem +-1. Když se přiblížila koncovka S proti J ani jedna ze stran neměla kde udeřit.

Oproti mému přesvědčení, že stojí na prohru, dokázal vykřesat remízu i Martin, který od začátku stál podezřele a musel hodně vážit každý tah. Jeho figury občas neměly co hrát až se zdálo, že ucho se už utrhne. Ustál to a i díky tomu, že to vypadalo na body na první i osmé šachovnici ho soupeř dál nezkoušel (i tady doma PC ukazuje pořád +- rovinu).

Další remízku připsal Maris. Sice byl zpočátku myšlenkama spíše v práci a vykřikoval něco v tom smyslu, že stojí zdechle, ale kdo by ho bral vážně? Jeho soupeř je totiž známý půlkař, který spíše čeká na chybu, než útočí. Proto  pozice poměrně líně plynula ke koncovce, když  jediné vzrušení přinesla až těsně před kontrolou. Vzhledem k dalšímu vývoji zápasu jsme nevěděli, zda má Marian nabídnout smír, nebo to lámat a pokračovat. Přebíhal jsem od stolu ke stolu a zažíval infarktové stavy. Na prvním nerozumím tomu co se tam děje, ale dobře vidím Pavlovu minutu na cca 10 tahů. Brácha stojí sice dobře, ale 8minut na posledních 22 tahů taky nevzbuzuje mou důvěru. No a posledních 20 tahů na bonusech je prostě ruská ruleta. No a to mi oba Pavlové vyčítají špatné hospodaření s časem. Pche.

Marian tedy čeká se 40.tahem co to jde a se třemi vteřinami (jdou na mne mrákoty) odloží rozhodnutí o soudu partie ještě o dalších přidaných 30minut.

Mezitím prohrává Petr na poslední šachovnici. Největší ELOvý rozdíl nebyl však dlouho vidět, jenže Chochy zvolil přílišnou pasivitu, v důsledku čeho byl logicky umačkán.

Pavel Novák stojí už na totální výhru, u Pavla Jandy může vyhrát kdokoliv, na remízu to nevypadá (ha ha). Takže pokud oba Pavlové vyhrají, bude to 4-4, pokud první deska padne tak 3-5. To je jasná matematika, proto Maris rozumně neriskuje, tady nám stačí půlka.

Pavel Novák měl rozhodně jeden ze svých lepších dnů. David Hák se pustil bezhlavě do útočení, když obětoval/daroval dva pěšáky. Náš kapitán vše pozorně bránil, na přídavcích světe div se neudělal žádnou větší chybku, vyměnil co se dalo a přešel do vyhrané věžovky. Paráda a velká pochvala!

No zbýval tradiční souboj na první šachovnici. Po první fázi zápasu náš borec přecenil svůj útok, čímž se dostal do horší, podle nás laiků připrohrané pozice. Pavlův potvrzuje náš odhad, když prý ukazuje +51 (!!!) pro černého. Boj šel však ode zdi ke zdi, černý si zcela neočekávaně nedošel pro dámu, místo toho přešel do prohrané koncovky (v některých fázích +9 pro „nás“). Věžovka s pěšcem navíc byla opravdu jen pro silné povahy, ale  20.tahů jsme se tetelili a doufali, když Pavel tlačil své pěšáky do dámy. V 15.00 přišel 68.tah, všem spadla čelist, táborské prokletí zůstalo nezlomeno a mohli jsme mrzutí vyrazit domů. Tentokrát to bylo opravdu blízko!

Závěr partie Janda-Meszaros. Tady už i hosté viděli, že je zle. 4-4 bylo nadosah. Jenže nervy, chvilková ztráta koncentrace udělaly své. Černý už dlouhou dobu pouze  jezdil věží po osmé řadě a h-sloupci, bílý „b“ pěšec byl nedotknutelný. Po posledním tahu černého Va8 se bílý zamyslel a my tušili zradu - Vb1 je přece jediné! Jenže Pavlovi zmizela jeho věž se zorného úhlu a po 68.Kf5?? Kxc6 byl konec nadějí. Poznámka: Ale asi není nic tak jasné,  jak se na první pohled zdá. Jak má bílý vyhrát? Jde to vůbec? Při dobré obraně by se nejspíš ještě nadřel.

Citace Pavla J. k závěrečné pozici: „No a závěrečné přehlédnutí. Byl jsem myšlenkami už napřed a zapomněl jsem pokrýt pěšce. (Po 68. Rb1 bych ovšem musel znát hned

několik motivů, abych tuto pozici vyhrál. Už nestačí jen vědět, že je potřeba

dostat vež na osmou řadu.“