8.kolo 5.2.2017
BLACK OUT
Krumlov už je dávno zachráněn, což se projevilo na jeho ambicích v tomto zápase, když přijel takřka ve "výletní" sestavě. Proto musel být velice překvapen, jak snadno lze v divizi dosáhnout na výhru.
Získat body byla prostě povinnost a i remíza byla považována za zbytečnou ztrátu. Obzvláště po nadějném úvodu.
Jenže MY jsme si řekli NE! Proč se přibližovat záchraně tak brzo, když nás ještě čekají hezké nervy drásající zápasy "na férovku" s podobně ohroženými týmy? Proč nezpříjemnit hostům už tak dlouhou cestu? Proč si zase nepocuchat už tak bídné sebevědomí? Proč, proč ...
Přitom začátek šlapal podle předpokladů. Když Karel s Petrem rychle získali nadějné (=přivyhrané) pozice nebyl důvod po hodině a půl odmítat pohodlné taktické půlky u kapitána Pavla (12 tahů a pouze 30minut!) i Mariana (19 tahů). Ve zbývajících partií to chtělo už "pouze" bod a půl a nic nenasvědčovalo kolapsu. Jen moje partie byla vyhrocená, ostatní se šoupaly kolem půlčiček - vlastně se zdálo, že to hosté chtějí mít co nejrychleji za sebou - bez ohledu na výsledek.
Ale přišla hrůzostrašná půlhodinka.
Na prvním stole začal černý velice opatrně a Pavel získal v oťukávací fázi mírné plus. Když už i soupeř začal vystrkovat růžky, nechal Pavel v 18.tahu jednotahově figuru. Pěkná podpásovka a znamení toho, že opravdu nemá formu.
Já si za všechny problémy mohl víceméně sám. Zbytečně (zřejmě pod vlivem minulé výhry) jsem od začátku hrotil situaci opačnými rošádami na buď a nebo. Soupeř chladnokrevně pokryl naivní a pomalý útok, za obětovaný materiál jsem neměl nic a můj král zápasil o holý život. Aby snad nebylo o výsledku pochyb, ještě jsem nastavil koně.
Pod vlivem těchto ztrát kapitán nechává pokračovat partii u Jardy, kde soupeř přišel s nabídkou remízy. "Hlavně to ale prosím tě neprohraj" zněl pokyn, zatímco se mělo čekat na vývoj u Petra, kde se tu a tam výhoda vytrácela. Stačilo však dalších pár tahů a Jarda neprohlédl dvojtahovou kombinaci a přišel také o figuru.
"Tihleti patří k těm co maj potíže s figurou...." chtělo by se parafrázovat Michala Tučného, ale mi teď budeme mít spíše problémy se záchranou.
Zbytek zápasu se už pouze dohrával, naše nálada byla na bodu mrazu.
Někde mezi tím totiž Adam, hrající po dlouhé pauze, kývl na půlku. Byl rád, že výměnami otupil útočné choutky bílého, nestál nikdy lépe. Konečné dvě výhry tak už pouze kosmeticky upravily stav na 3,5-4,5 (s ČK většinou zhusta krásný výsledek!), ale ani ty se nerodily zas tak hladce.
Karel získal už ve 14. tahu dámským výpadem dva pěšáky a tuto výhodu si pohodlně udržel až do koncovky jezdce proti střelci. Prosazování však nebylo úplně v pořádku a moc by mne zajímalo, jak by to Karel vyhrával po případném šokujícím 50.Sxg6!!, kde jediné pokračování drželo naději. Já osobně bych to samým leknutím ještě určitě prohrál.
Chochy vlítnul na černého zhurta a rychle odkopal jeho krále. Když se partie zhoupla k rovině, tak Jarda odmítl půlku, aby pak rychle prohrál. Petr takový zmar nedopustil. Po chybě hostujícího hráče získal dva pěšáky a přes mírné protahování to zvládl až do matu.
Celkově ale bída a máme co napravovat.
Z ostatních zápasů bych zmínil dva výsledky: Veselí si uvědomilo vážnost situace, když konečně nasadilo svojí první lajnu a v důležitém souboji porazilo Šachklub, čímž se na nás bodově dotáhlo.
Na druhém pólu tabulky domácí Tábor v základní osmičce dostal výprask 2,5-5,5 od Stropnice a přenechal jí první místo. Prý to tam mohlo dopadnout úplně jinak a táboráci si určitě drbou hlavy.